Program RFEM 6 pro statické výpočty tvoří základ modulárního softwarového systému. Hlavní program RFEM 6 slouží k zadávání konstrukcí, materiálů a zatížení u rovinných i prostorových konstrukčních systémů, které se skládají z desek, stěn, skořepin a prutů. Program umožňuje vytvářet smíšené konstrukce, stejně jako modelovat tělesa a kontaktní prvky.
RSTAB 9 je výkonný program pro analýzu 3D prutových konstrukcí, který statikům pomáhá vyhovět požadavkům moderního stavebního inženýrství a odráží nejnovější trendy v oboru.
Jste často příliš dlouho zaměstnáni výpočtem průřezů? Software Dlubal a samostatný program RSECTION vám usnadní práci stanovením a analýzou napětí pro různé průřezy.
Víte vždy, odkud vítr vane? Ve směru inovace, samozřejmě! S RWIND 2 máte k dispozici program, který využívá digitální větrný tunel pro numerickou simulaci proudění větru. Program toto proudění aplikuje na libovolné geometrie budov a stanoví zatížení větrem působící na jejich povrch.
Hledáte přehled oblastí zatížení sněhem, větrem a zemětřesením? Pak jste zde správně. Mapy oblastí zatížení umožňují rychle a snadno stanovit oblasti zatížení sněhem, větrem a zemětřesením podle Eurokódu a dalších mezinárodních norem.
Chcete si vyzkoušet sílu programů Dlubal? Je to vaše příležitost! S bezplatnou 90denní plnou verzí si můžete všechny naše programy plně otestovat.
Protože hraniční plochy kontaktních těles mohou být pouze typu Nulová plocha, je nutné zde namodelovat další plochy s osazením. Následně je uveden příklad.
K dispozici je zesílení desky pomocí další přídavné desky. Obě desky jsou spojené pomocí kontaktního tělesa:
Pro simulaci svaru je zapotřebí ohraničení na obou deskách:
Ohraničení dole je možné vytvořit pomocí nové obdélníkové plochy. Program se přitom dotáže, zda má být plocha integrována do základní plochy, což musí být potvrzeno pomocí tlačítka Ano. V dolní ploše se pak nacházejí dva otvory, jeden v nejvzdálenější ploše, kde leží plocha pro ohraničení, a druhý v ploše pro ohraničení, kde leží spodní plocha kontaktního tělesa:
U horního ohraničení je třeba také vytvořit novou plochu, otvor musí být k horní ploše kontaktního tělesa připojen ručně:
Po ohraničeních je možné vložit vlastní plochy pro svar:
Pokud je nyní příložka vystavena namáhání tahem, modelovaný svar přenese tahová napětí:
Prvky, které vyztužují pole na okrajích, nepředstavují výztuhy ve smyslu vyztužené desky podle EN 1993-1-5 [1], odstavec 4.5. Pokud jsou ohraničení pole definovány jako výztuhy, zobrazí se hlášení znázorněné na Obrázku 1. Tyto výztuhy je nutné smazat.
Pole znázorněné na Obrázku 2 obsahuje prvky 1 - 3 a výztuhy 1 - 4. Výztuhy 3 a 4 jsou ovšem umístěné na okraji pole (na Obrázku 3 vyznačené červeně), takže se zobrazí hlášení znázorněné na Obrázku 1. Tyto výztuhy je nutné smazat (Obrázek 4). Na postup je možné se podívat v připojeném videu.
Pokud například máme mřížkový rošt s rozdílnými vzdálenostmi bodů rastru v jednotlivých oblastech, není vhodné použít generátor zatížení pouze s jednou definovanou rovinou plošného zatížení. V opačném případě by zatížení bylo stanoveno podle velikosti roviny plošného zatížení a působilo by na všechny pruty (kromě obvodových prutů) se stejnou velikostí zatížení (viz obrázek, horní oblast).
Pokud ovšem plošné zatížení rozdělíme na několik částí (sekce dialogu "Ohraničení roviny plošného zatížení"), bude zatížení rozděleno správně. To je znázorněno v dolní části obrázku.
Při vytváření uživatelsky definovaných panelů nástrojů by mělo být vždy zajištěno, že do standardních panelů nástrojů a nabídek nebudou přesunuty žádné příkazy. Při instalaci po aktualizaci se předdefinované panely nástrojů vždy přepíší vlastními panely nástrojů. Vlastní panely nástrojů a nabídky jsou kompatibilní a zůstanou zachovány i po aktualizaci.
Volná liniová zatížení nemají žádnou toleranci pro ohraničení plochy. To znamená, že souřadnice zatížení na linii se musí shodovat se souřadnice linie až na poslední desetinné místo. Další možností je odsazení zatížení na linii např. 1 mm dovnitř.
V příkladu vlevo probíhá zatížení na linii přesně mezi dvěma uzly, které ale nemají ve směru x absolutně stejné souřadnice. V tomto případě můžeme přesně vybrat uzly v dialogu zatížení pomocí nástroje [Vybrat].